Úterý, 16. prosince 1873
Zobrazit originál
02.2208
1: V originále anglicky: "of course" - Marie používá angličtinu pro ironii
Zobrazit originál
Je la suivais comme un écolier. Dieu si j'étais homme ! Si étant femme pour une femme je fais des bêtises. J'aurais acheté une plume aussi bien qu'une paire de pantoufles, pourvu de la suivre, puisqu'elle était près de la fenêtre Delbecchi. Je la perds alors, mais dans un instant je la retrouve sur le pont, la chérie, mais ce serait trop bête d'aller derrière elle, alors je passe le quai des Phocéens et alors je la perds définitivement. Je suis contente d'avoir un but de promenade, bien simple, mais tout de même elle est charmante. Je vais aussitôt en voiture prendre Bête, nous, moi et elle allons au London House tandis que Dina, ah il faut que je dise, ce matin Khalkionoff est entré la première fois après sa maladie, pauvre garçon, et Dina est devenue si rouge qu'elle alla faire semblant de chercher quelque chose dans l'armoire, mais ça ne passait point, alors elle sortit doucement. Y a-t-il quelque chose ou rien ? En tous cas c'est très désagréable, alors disais-je, Dina et Hitchcock vont se promener pendant que nous sommes au London House. Ils ont des gâteaux comme personne. Je jouais du piano lorsqu'on vint dire que Mme Gaïewsky demande Bête. Mme Gaïewsky est une dame que maman a connu à Monte-Carlo et qui a fait une visite, je ne suis pas trop contente, il me semble qu'elle n'est pas trop... enfin voyons, je descends. On me présente, elle trouve que je ressemble à maman. Je vois tout de suite ce que c'est, c'est une Mme Beketoff, aussi simple, sympathique, libre, gracieuse, jolie, un peu boulotte mais jolie, elle me rappelle tout à fait la Beketoff, conclusion: elle est charmante. C'est une de ces femmes qui plaisent aux hommes et aux enfants comme moi. Lorsqu'elle s'éloigna je ne pus me retenir de dire: Quelle femme ravissante !, elle l'entendit parce qu'elle retourna pour dire je ne sais quoi. Nous nous vîmes dans la ruelle près du portail. Elle n'est pas poussiéreuse, mais élégante et gracieuse, comme Mme Beketoff, elle a quelque chose qui plaît, j'en suis presque enchantée.
Následovala jsem ji jako školák. Bože, kdybych byla muž! Když jako žena pro ženu dělám hlouposti. Koupila bych pero stejně dobře jako pár bačkor, jen abych ji následovala, protože byla u okna Delbecchiho. Pak ji ztratím, ale za okamžik ji najdu na mostě, ta drahá, ale bylo by příliš hloupé jít za ní, tak procházím nábřežím Phocéens a pak ji ztrácím definitivně. Jsem ráda, že mám cíl procházky, docela jednoduchý, ale přesto je okouzlující. Jdu hned v kočáře vyzvednout Bête, my, já a ona jdeme do London House, zatímco Dina, ach musím říct, dnes ráno vstoupil Khalkionoff poprvé po své nemoci, ubohý chlapec, a Dina zčervenala tak, že šla předstírat, že hledá něco ve skříni, ale to nepomohlo, tak tiše vyšla. Je tam něco nebo nic? V každém případě je to velmi nepříjemné, tak jsem říkala, Dina a Hitchcock se jdou projít, zatímco jsme my v London House. Mají koláče jako nikdo. Hrála jsem na piano, když přišli říct, že paní Gaïewsky žádá Bête. Paní Gaïewsky je dáma, kterou máma poznala v Monte-Carlu a která učinila návštěvu, nejsem příliš spokojená, zdá se mi, že není příliš... konečně uvidíme, scházím dolů. Představují mě, nachází, že se podobám mámě. Hned vidím, co to je, je to paní Beketoff, také jednoduchá, sympatická, svobodná, půvabná, hezká, trochu baculatá, ale hezká, připomíná mi úplně Beketoff, závěr: je okouzlující. Je to jedna z těch žen, které se líbí mužům a dětem jako já. Když odcházela, nemohla jsem se zdržet říct: Jaká okouzlující žena!, uslyšela to, protože se obrátila, aby řekla nevím co. Viděly jsme se v uličce u brány. Není oprášená, ale elegantní a půvabná, jako paní Beketoff, má něco, co se líbí, jsem z ní téměř okouzlená.
Zobrazit originál
02.2211
2: V originále anglicky: "went mad" - zbláznila 3: V originále anglicky: Marie přepíná do angličtiny pro důstojnost 4: V originále anglicky: "mean" - podlá, malicherná
Zobrazit originál
Je suis préoccupée de toutes ces saletés et je ne souffre pas du tout, il me semble même que rien n'est arrivé; c'est comme lorsqu'une goutte de vin tombe dans de l'eau on voit l'eau s'obscurcir mais peu à peu on s'y habitue et on croit que c'est la véritable couleur, que c'est l'eau pure. La couleur a changé mais changé entièrement au point qu'on se demande si elle a jamais été autre. C'est comme moi, je suis triste et indifférente mais je ne souffre pas, il me semble même que c'était toujours ainsi. J'ai crains de me réveiller, car je suis trop tranquille.
Jsem zaměstnána všemi těmi špinami a vůbec netrpím, dokonce se mi zdá, že se nic nestalo; je to jako když kapka vína spadne do vody, vidíme vodu ztemňovat, ale postupně si zvykáme a věříme, že to je pravá barva, že je to čistá voda. Barva se změnila, ale změnila se úplně do bodu, kdy se člověk ptá, jestli kdy byla jiná. Je to jako já, jsem smutná a lhostejná, ale netrpím, dokonce se mi zdá, že to bylo vždy tak. Bojím se probudit, protože jsem příliš klidná.