Pátek 12. září 1873
Zobrazit originál
Aujourd'hui j'ai bien travaillé, je suis contente de moi. L'Anglaise m'a dit que you speak very well, indeed I would never say that you are a foreigner in hearing you. Je ne puis croire que je parle bien, je désirais tant parler l'anglais et lorsque je le parle, je ne puis pas le croire. Je ne crois jamais aux éloges, c'est-à-dire je crois que ceux qui me le disent le pensent, mais en moi-même je ne puis m'accorder aucune qualité.
Dnes jsem dobře pracovala, jsem se sebou spokojená. Angličanka mi řekla, že mluvím velmi dobře, opravdu bych nikdy neřekla, že jste cizinka, když vás poslouchám^[1]. Nemohu uvěřit, že mluvím dobře, tolik jsem toužila mluvit anglicky, a když mluvím, nemohu tomu uvěřit. Nikdy nevěřím chvále, to znamená, věřím, že ti, kdo mi to říkají, si to myslí, ale sama sobě nemohu přiznat žádnou kvalitu.
Zobrazit originál
Je commence à parler des chevaux, du cheval de Khalkionoff, celui-ci prétend qu'il est très enragé et surtout apte de s'effrayer et de jeter le cavalier par terre. Je crois que, simplement, il ne veut pas que je lui enlève son cheval. A l'instant, papa révèle ses sentiments et cite une centaine d'exemples: comment un cousin s'est cassé la tête, le comte de Toulouse-Lautrec la jambe et un autre le crâne, etc. etc. Il vient chez maman et lui dit qu'il faut empêcher cette enfant (moi) de monter, elle veut absolument etc. etc. etc. ! Je n'ai dit rien de semblable. Maman me prie de ne pas aller, avec toutes les conséquences. Enfin, je ne sais comment, mais on me pose de manière que je fais des caprices, je veux absolument monter, je suis volontaire. Lorsque jamais de ma vie je n'ai pensé rien de pareil. Les Anitchkoff sont contents de l'occasion, se mêlent et prennent le parti de maman, pauvre femme, et moi, une impertinente, capricieuse etc. J'ai prié calmement maman de cesser pour ne pas créer des histoires d'un rien, mais au contraire, elle continue et ainsi de suite. Fidèle à ma promesse, je ne me suis pas laissée emporter et, mon Dieu, il y avait de quoi II Je reste seule avec maman, lui explique tout, mais elle pleure, ce sont les nerfs. Avant d'entendre raison, elle se désole. Nous avons fait la paix, pas moi, je n'étais jamais en guerre, mais elle. Enfin tout s'arrange, la princesse pense m'avoir influencée et par là rendu le calme à la malade, les ânes se croient deux anges gardiens. Tout le monde est satisfait de soi. Et moi en trouble, je ne peux demeurer indifférente à tant de bêtise, d'obstinacy, de ce je ne sais quoi qui m'énerve. Je ne puis parvenir à faire comprendre à ces gens que... ah ! enfin. Lorqu'un dit, une mouche a volé, ah vraiment, mais à qui la faute, je n'ai rien fait. C'est toujours ainsi, pourquoi dites-vous que ce n'est pas, vous pensez que c'est moi. Ah ! que diable, qui la fait voler ! Tout le monde se jette sur moi. Je suis sans cela insultée ! Et ainsi de suite. Voilà la vie de tous les jours, de tous les instants. Et on pense qu'il est facile à un homme sensé de vivre au milieu de fous. Car n'importe sur quel point, mais chacun est toqué. Je try to do the best of everything mais vraiment c'est insupportable. Comme ce soir avec le cheval. Seulement parce que j'ai dit que ce cheval est bien et que Mouton m'assure qu'il est tranquille, on a fait une histoire que je veux absolument galoper sur ce cheval, que je me tuerai, que ce cheval me heurtera contre un mur, que, que, que, je ne sais vraiment plus quoi.
Začínám mluvit o koních, o Chalkionoffově koni, ten tvrdí, že je velmi vzteklý a zejména náchylný se lekat a shodit jezdce na zem. Myslím, že jednoduše nechce, abych mu vzala jeho koně. Okamžitě táta odhaluje své pocity a cituje sto příkladů: jak se bratr tr rozbil hlavu, hrabě z Toulouse-Lautrec nohu a jiný lebku atd. atd. Přichází k mamince a říká jí, že je třeba zabránit tomu dítěti (mně) jezdit, ona chce absolutně atd. atd. atd.! Neřekla jsem nic podobného. Maminka mě prosí, abych nejezdila, se všemi důsledky. Konečně, nevím jak, ale postaví mě tak, že dělám vrtělky, chci absolutně jezdit, jsem svéhlavá. Když jsem v životě nikdy nic takového nemyslela. Anitchkoffovi jsou rádi příležitosti, pletou se do toho a berou stranu maminky, ubohé ženy, a já jsem drzá, vrtkavá atd. Klidně jsem prosila maminku, aby přestala, aby se nevytvářely historky z ničeho, ale naopak, pokračuje a tak dále. Věrná svému slibu jsem se nenechala unést a, můj Bože, byl důvod! Zůstávám sama s maminkou, všechno jí vysvětluji, ale ona pláče, jsou to nervy. Než uslyší rozum, zoufá si. Usmířily jsme se, ne já, já jsem nikdy nebyla ve válce, ale ona. Konečně se všechno upraví, kněžna si myslí, že na mě zapůsobila, a tím vrátila klid nemocné, ty oslové se považují za dva anděly strážné. Všichni jsou se sebou spokojení. A já v nesnázích, nemohu zůstat lhostejná k takové hlouposti, tvrdohlavosti^[2], k tomu nevím čemu, co mě rozčiluje. Nemohu docílit, aby tihle lidé pochopili, že... ach! Konečně. Když někdo řekne, moucha letěla, ach opravdu, ale čí je to vina, já jsem nic neudělala. Je to vždycky tak, proč říkáte, že to není, myslíte si, že jsem to já. Ach! K čertu, kdo ji nechal letět! Všichni se na mě vrhají. Jsem bez toho uražená! A tak dále. To je život každého dne, každého okamžiku. A myslí si, že je snadné pro rozumného člověka žít uprostřed bláznů. Protože na jakémkoli bodě, ale každý je pošetilý. Snažím se dělat všechno nejlépe^[3], ale opravdu je to nesnesitelné. Jako dnes večer s koněm. Jen proto, že jsem řekla, že ten kůň je dobrý a že mě Mouton ujišťuje, že je klidný, udělali historku, že chci absolutně cválat na tom koni, že se zabiju, že mě ten kůň narazí do zdi, že, že, že, opravdu už nevím co.
Zobrazit originál
Ah ! mon Dieu c'est une épreuve, je veux la souffrir puisque on me l'impose. Pauvre maman est tellement martyrisée par cet entourage qu'elle est devenue très irritable et nerveuse. Papa la ronge.
Ach! Můj Bože, to je zkouška, chci ji snášet, když mi ji vnucují. Ubohá maminka je tak mučena tím okolím, že se stala velmi podrážděnou a nervózní. Táta ji hlodá.