Čtvrtek 11. září 1873
Zobrazit originál
Maman était à Monaco et, en retournant, était dans le coupé de M. Chaussade. Elle le connaît. Il a parlé de moi et me donne seize ans ! Il a dit que j'ai des bras superbes. On lui demande où il m'a vue, au théâtre. Tout le monde parle de moi, on me donne seize ans. Quelle injure ! Comment ose-t-on parler de mes bras, de mon buste ? ! Vraiment cela me vexe beaucoup. Il n'y a pas de quoi, mais je me sens uneasy quand on dit ces choses-là. Un sentiment si drôle.
Maminka byla v Monaku a když se vracela, byla v kupé pana Chaussadeho. Zná ho. Mluvil o mně a dává mi šestnáct let! Řekl, že mám nádherné paže. Ptají se ho, kde mě viděl, v divadle. Všichni o mně mluví, dávají mi šestnáct let. Jaká urážka! Jak se troufá mluvit o mých pažích, o mém poprsí?! Opravdu mě to velmi rozčiluje. Není to za nic, ale cítím se nesvá^[1], když se říkají takové věci. Tak zvláštní pocit.
Zobrazit originál
Je ne puis me souvenir sans colère le Mardi Gras, lorsque je jetais des bouquets à Mlle Kolokolzoff et qu'au moment même Boreel se trouve devant la voiture, je n'eus pas le temps de retenir le bouquet, qui tomba à ses pieds. Le souvenir seul de cet accident m'enrage, quelquefois au piano je m'en souviens, je ne puis continuer et je m'envoie des injures tout haut. Il a pour sûr pensé que c'est pour lui ce bouquet, et il le regarda d'un air indifférent, tomber devant lui. Rien ne peut exprimer ma rage. Un homme (que je ne connaissais pas) pensera que je lui jette un bouquet !
Nemohu si vzpomenout bez hněvu na Masopust, když jsem házela kytice slečně Kolokolzoffové a v tom okamžiku se Boreel ocitl před kočárem, neměla jsem čas zadržet kytici, která mu spadla k nohám. Sama vzpomínka na tuto nehodu mě rozzuřuje, někdy když hraju na klavír, vzpomenu si na to, nemohu pokračovat a nahlas se urážím. Určitě si myslel, že ta kytice je pro něho, a díval se lhostejně, jak padá před něj. Nic nemůže vyjádřit mou zuřivost. Muž (kterého jsem neznala) si bude myslet, že mu házím kytici!
Zobrazit originál
C'est passé, et au moment où j'écris, je sens l'injure aussi forte et ce sentiment de uneasiness, d'amour-propre blessé me domine.
Je to pryč, a v okamžiku, kdy píšu, cítím urážku stejně silnou a tento pocit nesnadnosti^[2], poraněné sebeúcty mě ovládá.