Úterý 19. srpna 1873
Zobrazit originál
Déjeuner à l'hôtel (robe verte, pas mal). Nous sortîmes à pied. Errer sur les boulevards, chez Jouvin j'ai commandé une douzaine et demie de gants. Je m'habille moi-même, on me donne deux mille cinq cents francs par an. J'ai reçu mille francs. Après Jouvin, nous prîmes un fiacre et chez Laferrière. J'ai commandé un costume tête de nègre, drap et garni de faille: trois cents francs. Je suis étonnée du bon marché. Je m'attendais à quatre cents au moins.
Snídaně v hotelu (zelené šaty, nijak).Vyšli jsme pěšky. Toulali jsme se po bulvárech, u Jouvina jsem si objednala půldruhého tuctu rukavic. Oblékám se sama, dostávám dva tisíce pět set franků ročně. Dostala jsem tisíc franků. Po Jouvinovi jsme si vzali drožku a k Laferrièrovi. Objednala jsem si kostým tmavě hnědý, ze sukna a ozdobený faillí: tři sta franků. Jsem překvapená tou levností. Očekávala jsem alespoň čtyři sta.
Zobrazit originál
J'entrais dans le magasin sous prétexte de demander le prix d'un ouvrage, ce sont bien elles. Mais Blanche a changé de cheveux, elle est presque aussi foncée que ma tante, une odeur de poudre et davantage s'exhale d'elles. Je continue mon chemin. Quand on est à Paris, on ne sait pas où passer le temps.
Vstoupila jsem do obchodu pod záminkou zeptat se na cenu nějakého výrobku, skutečně jsou to ony. Ale Blanche změnila barvu vlasů, je téměř tak tmavá jako má teta, vůně pudru a ještě něčeho se z nich line. Pokračuji ve své cestě. Když je člověk v Paříži, neví, jak trávit čas.
Zobrazit originál
Les hommes sont très beaux, Anglais ou Français, si bien mêlés ensemble qu'on ne les distingue presque pas. Je vois un chapeau gris fer. Dina dit: "Carlo Hamilton," au moment où je disais qu'un chapeau gris à Paris est trop ville d'eaux.
Muži jsou velmi krásní, Angličané nebo Francouzi, tak dobře smíšení, že je téměř nerozlišíme. Vidím šedý železný klobouk. Dina říká: „Carlo Hamilton," v okamžiku, kdy jsem říkala, že šedý klobouk v Paříži je příliš lázeňský.
Zobrazit originál
On doute de tout, eh bien, ce soir je me suis permis de douter, si j'aime vraiment le duc de Hamilton ? Voilà mes réflexions: je ne l'aime pas, c'est l'imagination, j'ai tant pensé à lui que je m'imagine des choses qui ne sont pas. Je pourrai me marier avec un autre, aimer un autre, *embrasser un autre.*
Člověk pochybuje o všem, nuže, dnes večer jsem si dovolila pochybovat, zda opravdu miluji vévodu z Hamiltonu? To jsou má úvahy: nemiluji ho, je to jen představivost, tolik jsem na něj myslela, že si představuji věci, které nejsou. Mohla bych se vdát za jiného, milovat jiného, líbat jiného^[1].
Zobrazit originál
Je m'imagine la femme d'un autre, il me parle, il me touche... ah ! non, non, non, jamais de la vie. Je serais morte d'effroi H! Tous les hommes me dégoûtent excepté lui. Dans la rue, au théâtre, au salon, je puis les supporter, plus encore, sans eux je m'ennuie, les hommes sont nécessaires. Mais quant à aimer un d'eux, ou bien m'imaginer qu'un homme peut embrasser ma main avec amour, me met hors de moi. Je ne m'explique pas bien, je ne sais jamais m'expliquer, mais je me comprends. A propos, très souvent je tâche de savoir ce que j'ai au fond de moi-même, bien caché, enfin la vérité, moi, mon âme, car tout ce que je sens, ce que je dis, ce que je pense est seulement *★en surface** Eh bien, je ne sais pas, mais il me semble qu'il n'y a rien, [Rayé: c'est-à-dire que] l'un des deux ou trop ou rien. Comme, par exemple, quand je vois le duc, je ne puis pas me rendre compte si je le hais ou si je l'adore.. Quelquefois même je m'enrage, je veux entrer dans mon âme, et je ne puis. Lorsque j'ai à faire un difficile problème, je commence; je pense, il me semble que j'y suis, mais au moment où je veux rassembler tout, vérifier et comprendre, tout se perd; tout s'en va et je ne comprends rien, et au moment même ma pensée s'en va si loin, si loin, que je m'étonne, et ne comprends rien. Tout ce que je dis n'est pas encore *mon fond.* Je n'en ai pas. Je ne vis qu'au dehors. Rester ou aller, avoir ou n'avoir pas, m'est égal; mes chagrins, mes joies, mes plaisirs, mes peines n'existent pas.
Představuji si sebe jako manželku jiného, mluví ke mně, dotýká se mě... ach! ne, ne, ne, nikdy v životě. Zemřela bych hrůzou! Všichni muži mi jsou odporní kromě něho. Na ulici, v divadle, v salonu je mohu snášet, ba dokonce bez nich se nudím, muži jsou nezbytní. Ale pokud jde o milování některého z nich, nebo představit si, že by nějaký muž mohl políbit mou ruku s láskou, to mě přivádí do zoufalství. Nevyjadřuji se dobře, nikdy se neumím vyjádřit, ale sama sebe chápu. Mimochodem, velmi často se snažím poznat, co mám v hloubi sebe, dobře skryté, konečně pravdu, mě, mou duši, neboť vše, co cítím, co říkám, co si myslím, je jen na povrchu. Nuže, nevím, ale zdá se mi, že tam nic není, [Škrtnuto: to znamená že] jedno z obojího buď příliš nebo nic. Jako například když vidím vévodu, nemohu si uvědomit, zda ho nenávidím či zbožňuji. Někdy dokonce zuřím, chci vejít do své duše, a nemohu. Když mám vyřešit obtížný problém, začnu; myslím, zdá se mi, že jsem u cíle, ale v okamžiku, kdy chci vše shromáždit, ověřit a pochopit, vše se ztrácí; vše odchází a nic nechápu, a ve chvíli samé moje myšlenka odchází tak daleko, tak daleko, že žasnu a nic nechápu. Vše, co říkám, ještě není má hlubina. Nemám ji. Žiji jen navenek. Zůstat nebo odejít, mít nebo nemít, je mi jedno; mé žaly, mé radosti, mé potěšení, mé bolesti neexistují.
Zobrazit originál
Je ne suis rien ! Si j'imagine la mort de ma mère, ou l'amour de Hamilton, alors seulement j'entre dans moi. Et encore ce dernier, non; cela me paraît tellement incroyable, impossible, surnaturel, que je n'y pense qu'en dehors, que dans les nuages, que là où je ne comprends rien. C'est cela qui me rend folle ! En vérité je deviendrais folle en mon for *intérieur.* Cela me met dans un état affreux. Assez, je n'en finirai pas. Le soir (c'est alors qu'on a vu lord Hamilton) au théâtre des Folies Dramatiques: "La fille de Madame Angot", la toquade des Parisiens. Je m'enrage de ne pouvoir chanter les airs, je les ai retenus tous !
Nejsem nic! Když si představím smrt své matky nebo lásku Hamiltona, teprve tehdy vstoupím do sebe. A ještě to poslední, ne; zdá se mi to tak neuvěřitelné, nemožné, nadpřirozené, že na to myslím jen zvenčí, jen v oblacích, jen tam, kde nic nechápu. To je to, co mě dohání k šílenství! Opravdu bych zešílela ve svém nitru. To mě uvádí do příšerného stavu. Dost, neskončím. Večer (to je tehdy, kdy jsme viděli lorda Hamiltona) v divadle Folies Dramatiques: „La fille de Madame Angot"^[2], šílenství Pařížanů. Zuřím, že nemohu zpívat árie, pamatuji si je všechny!
Zobrazit originál
Mais voilà une idée qui me déchire, qui me tue, qui me torture, qui, ah ! il n'y a pas d'expressions assez fortes ! C'est que je suis laide ! Oh ! c'est affreux. Je ne sais d'où me vient ce malheur, j'ai tellement enlaidi que je ne puis en croire mon miroir. Mais la Vierge aura pitié de moi !!! Je m'adresse à Elle, Elle ne m'abandonnera pas !
Ale je tu myšlenka, která mě trhá na kusy, která mě zabíjí, která mě mučí, která, ach! nejsou dost silná slova! Je to to, že jsem ošklivá! Ó! je to hrozné. Nevím, odkud se mi to neštěstí vzalo, tak jsem zošklivěla, že nemohu uvěřit svému zrcadlu. Ale Panna Maria se nade mnou slituje!!! Obracím se k Ní, Ona mě neopustí!