%% Moi, j'étais toujours avec grand-maman qui m'idolâtrait, à la campagne. Maman allait aux bains de mer en Crimée, on lui faisait la cour mais elle était sage tout en se compromettant. C'est que, vous autres, vous n'avez pas idée de ces choses. Maman élevée à la campagne ne connaissait rien des sociétés organisées. Elle n'a jamais compris qu'il fallait tenir un certain rang, oh ! jamais. Et, avec cela, très vaniteuse. En dehors de la petite société de Poltava, elle ne connaissait rien. Lâchée à Pétersbourg ou aux bains de mer sa beauté faisait sensation, on lui faisait la cour et elle se contentait de ça sans songer à aller dans le monde. Du reste, ici, une femme comme il faut qui ne va pas dans le monde et qui fait parler d'elle est une déclassée, là pas du tout, cette belle personne arrivée du fond de sa province était un cas habituel et ne choquant personne. Quand vous me lirez plus loin vous verrez que je ne défends pas maman et que je ne suis guidée que par le désir de dire les choses véridiquement. %%
Zobrazit originál
#Crimea #Maman #Poltava #St_Petersburg
Já jsem vyrůstala na venkově s babičkou, která mě zbožňovala. Maminka zatím jezdívala do módních přímořských letovisek na Krymu[^00.11.1], kde se jí muži dvořili. Byla cudná, a přitom se kompromitovala[^00.11.2]. Protože vy tam ve vašich civilizovaných zemích si o těchto věcech ani nedovedete udělat představu. Maminka, vychovaná na venkově, neměla potuchy o pravidlech řádné společnosti. Nikdy, ale opravdu nikdy nepochopila, že je třeba udržovat určité postavení. A přitom byla strašně ješitná! Kromě té malé poltavské společnosti neznala vůbec nic. Když byla vypuštěna do Petrohradu nebo do letovisek, její krása dělala senzaci. Muži se jí dvořili a to jí stačilo - ani ji nenapadlo vstoupit do opravdové vysoké společnosti[^00.11.3]. Ostatně, zatímco zde na Západě by slušná žena, která se straní společenského života a přitom se o ní mluví, byla společensky vyloučena, tam v Rusku to bylo jiné. Krásná žena, která se vynořila z nejhlubší provincie, byla zcela běžný úkaz a nikoho nešokovala. Až budete číst dál, uvidíte, že maminku nehájím - vede mě jen touha říkat věci tak, jak opravdu byly.
Zobrazit originál
2025-06-07T14:35:30 RED: Přidána poznámka o postavení neprovdaných žen v ruské společnosti 19. století.
S babičkou žila i moje teta[^00.12.1], která mě také zbožňovala - tedy když ji zrovna maminka nebrala s sebou. Byla mladší než maminka, ale nebyla hezká, a tak zůstávala stranou, obětovaná a obětující se pro všechny ostatní.
Zobrazit originál
#Paul #Gavronzi #Georges
Můj otec a dědeček generál se stokrát pokoušeli získat maminku zpět. Jednou, když jsme s Paulem byli na návštěvě u otce, nás unesl a ukryl na venkově[^00.13.1], aby donutil maminku, aby se vrátila. Když nás ale maminka se svými bratry[^00.13.2] vypátrala a násilím odvezla, odehrála se scéna ve žlutém pavilonu v Gavronci, kterou si dokonale pamatuji. S Paulem jsme byli v jednom pokoji, babička v druhém a otec ve třetím, odděleném od ostatních chodbou, která půlila pavilon. Babička zuřila jako žena zvyklá celý život křičet na služebnictvo a chrlila urážky. Otec, zastrašený, jí odpovídal, aniž by se ukázal. Dodnes si pamatuji, že zůstal po celou dobu docela zdvořilý. Později jsem pochopila, že to bylo z odporu k hrubým scénám - v tom se mu podobám. Nakonec nás odvezli zpět k dědečkovi, babičce a mamince. A příběhy s Georgesem mezitím pokračovaly.