Pondělí 8. září 1873
Zobrazit originál
Le professeur d'arithmétique et de cosmographie est venu. Pendant que nous parlions avec lui, Paul apporte le chapeau de Paris, maman, ne voulant pas payer avant de voir, descend et, en ouvrant la boîte, on oublie le professeur. A neuf heures du soir nous recevons une lettre de ce professeur où il dit qu'il a été mal reçu etc. ce qui est la pure vérité. J'en suis bien fâchée vraiment. Je ne suis pas sortie, j'ai écrit à Mantel, je lui commande mon idéal de chapeau.
Přišel profesor aritmetiky a kosmografie. Zatímco jsme s ním mluvili, Paul přináší klobouk z Paříže, maminka, která nechce platit, než ho uvidí, schází dolů a při otevírání krabice zapomínáme na profesora. V devět hodin večer dostáváme dopis od toho profesora, kde píše, že byl špatně přijat atd., což je čistá pravda. Je mi to opravdu líto. Nevyšla jsem, psala jsem Mantelovi, objednávám si svůj ideální klobouk.
Zobrazit originál
On prétend que Zibine est amoureux de moi. C'est ridicule, une fille de quatorze ans. Mais il est persuadé que j'en ai dix-sept, le vieux rat. Je lisais mon "Derby" et j'ai dit à maman que deux jours de courses à Bade sont passées. A Nice il y aura aussi, et Hamilton courra dit-elle. La bête princesse me nomme duchesse, je ne puis m'empêcher de sourire. J'écrivais et elle m appelait Générale, (Z.) Gritsia, Duchesse, j'étais tout le temps sérieuse, mais à Duchesse, j'ai souri. Ah ! quand je pense qu'il viendra ça me coupe le souffle ! Il fait courir à Vienne. Il serait heureux avec moi, j'aime ce qu'il aime, je ne ferais pas de lui un homme marié, il vivrait comme il veut, irait où il veut. Je ne demanderais qu'une chose, c'est qu'il m'aime. Il vivrait comme maintenant, le mariage ne changerait rien, puisque I am fond of that mode of living. Nous irions dans le monde aussi. Ah ! faisons ces rêves de bonheur ! Mon Dieu si ça se pouvait !!!!!!!
Tvrdí se, že Zibine je do mě zamilovaný. To je směšné, holka čtrnácti let. Ale je přesvědčený, že mi je sedmnáct, ta stará krysa. Četla jsem svůj „Derby" a řekla mamince, že dva dny dostihů v Badenu proběhly. V Nice také budou, a Hamilton poběží, říká. Hloupá kněžna mě nazývá vévodkyní, nemohu se ubránit úsměvu. Psala jsem a ona mě volala Generálová, (Z.) Gricija, Vévodkyně, celou dobu jsem byla vážná, ale u Vévodkyně jsem se usmála. Ach! Když pomyslím, že přijede, dechberoucí^[1]! Dělá dostihy ve Vídni. Byl by se mnou šťastný, mám ráda to, co miluje on, neudělala bych z něho ženatého muže, žil by, jak chce, chodil, kam chce. Požadovala bych jen jednu věc, aby mě miloval. Žil by jako teď, manželství by nic nezměnilo, protože jsem nakloněna tomu způsobu života^[2]. Chodili bychom také do společnosti. Ach! Sněme tyto sny o štěstí! Můj Bože, kdyby se to mohlo stát!!!!!!!