Sobota, 26. dubna

# Sobota, 26. dubna V deset hodin přišli Howardovi, ale prší, přesto jsme se rozhodli počkat, až déšť ustane; déšť skutečně ustal, ale je šedo a chladno (vigognový plášť), konečně vyrážíme. Dospělí, má teta, pan a paní Howardovi a pan Copeland v jednom kočáře, dívky, Hélène, Lise, Aggie a já v druhém, a slečna Collignon a slečna Gaspard s oběma chlapci ve třetím. Dina má pořád bolavou nohu a máma je nemocná kvůli té lumpačce Tolsté! Počasí je nejisté, dorazíme k cíli, začíná trochu pršet, pak dost silně, ale poté, co jsme bloudili po okolí, našli jsme prázdnou vilu a rozhodli jsme se do ní vstoupit a poobědvat tam, služebná nám otevřela pokoje dole. Prostřeli jsme stůl v jakési zimní zahradě (jsme na hoře Vinaigre), jíme, pijeme, smějeme se, jsme spokojení, všechno je dobré a všeho je dost. Je hezky a vracíme se s otevřenými kočáry. Děti jsou rozkošné. Hélène má trochu mou povahu, říká, že nemá ráda květiny, krásné výhledy atd. atd., to je jako já, a v mnoha dalších věcech také, má ráda společnost, má pravdu! Lise je sentimentálnější, Aggie má hodně vtipu. Chlapci jsou milí, nanejvýš příjemní a pozorní. Po obědě jsme udělali krátkou procházku, pak jsme se ve tři hodiny vrátili domů spokojení s naším dnem. V pět hodin jsem vyšla pěšky se slečnou Collignon (nové režné šaty, dobré), je nesmírně chladno, měla jsem svou sametovou pelerínu. Večer ve Francouzském divadle (bílé šaty, vlasy rozpuštěné, dobré, vlasy vyčesané nahoru by byly velmi dobré), dost lidí. Kněžna Souvoroff ve dvou lóžích, v jedné ona, její dcera a nějaký pán, v druhé její harampádí a její syn. Není už tak krásná, jsou krásnější, které nejsou tolik obdivované. Je krásná, ano, ale bohatství, její jméno, její postavení, její výstřednost, její hra, její zvyky jsou přitažlivější než její krása. To vše přitahuje svět, a když se k tomu přidá docela hezká tvář, pak člověk vidí dokonalost. A když je někdo jako ona, všechno se jí daří, má všechno, co si přeje, tvář nabývá spokojeného výrazu, spokojeného se vším, což nesmírně přidává k přirozeným půvabům. [Na okraji: Viděla jsem dnes večer výraz všemohoucnosti a neuměla to vyjádřit.] Opravdu bych chtěla být jako ona, v postavení a vůbec ve všem. Ó, kdybych mohla mít vévodu z Hamiltonu! Mohla bych pak být jako ona! (to jméno, které jsem právě napsala, když se na něj dívám, mé srdce bije). Je to dokonalost, bohatý, s titulem, šlechtic, dobrý chlapec, a největší ze všeho je to, že ho zbožňuji! To je vše, co si mohu přát! Kdybych to mohla mít, byla bych nejšťastnější, protože když jsem to neměla od počátku, uměla bych to lépe ocenit.