Pátek, 25. dubna

# Pátek, 25. dubna Velmi silný vítr, prach. Opravdu se nemohu vzpamatovat z drzosti té Tolsté. Přinesli mi nové šaty, hezké. Na procházce (černé šaty, vigognový plášť). Nevím, jestli je to nedostatkem lidí, nebo jestli mě svírá můj přirozený smutek. Jsem tak znuděná, nemohu se pořádně učit, jsou chvíle, kdy bych chtěla plakat. Pronásleduje mě strach, že zůstaneme v Nice. A i kdybychom zůstali, co mi to udělá? Bude méně přerušování mých studií. Opravdu nemohu říct, jestli chci jet nebo zůstat. Zůstat: smutek, nuda. Jet: výdaje, přerušení studií. Není to tak hrozné, když se přeruší, za týden se začne znovu a všechno bude zase v pořádku. Kvůli okolnostem, záležitostem v Rusku, soudnímu procesu, nemůžeme v tuto chvíli Nice opustit. Ó, můj Bože, učiň, ať přijde den odjezdu! Jak jsem předtím prudce toužila zůstat, teď mám ještě silnější touhu Nice opustit, ne na léto, ale navždy. Musím myslet na své vzdělání, na zpěv, na hudbu, na malování; pak konečně budu dospělá a bude třeba se vdát, a v Nice s kým? Jsou tu jen spodina, zkrachovalci, hráči, nikdo slušný. Ale bojím se, že jsme zde tak zakořenili, že bude těžké je odtud dostat! Ó, pomoz mi, můj Bože! Zítra jedeme na piknik s Howardovými v deset hodin. Nesmím se rozčilovat, protože nemám žádnou známku naděje, že dosáhnu... Ale můj život je veselí, bohatství, hlučné radovánky, plesy, dostihy, koně, střelba, pikniky, společnost, sláva, popularita. Být všude známá, hle, hle, to je můj život a mé štěstí. Sedí v jídelně, klidně si povídají, domnívají se, že se učím. Netuší, co se ve mně děje! Nevědí, jaké jsou teď mé myšlenky. Musím být buď vévodkyní z Hamiltonu (to si přeji nejvíce, neboť Bůh vidí, jak ho miluji), nebo vyhledávaná, známá, vážená, obletovaná, o které se mluví^[1], žít uprostřed slavností nejvyšší společnosti, nebo celebritou na jevišti, ale tato kariéra mě neláká jako ta druhá, je to jistě lichotivé přijímat pocty celého světa, od posledního z posledních až po panovníky země! Ale ta druhá, ta druhá, kde bych měla toho, koho miluji! To je úplně jiný způsob života a dávám mu přednost. ¹: V originále anglicky: "spoken of" Vznešená dáma, vévodkyně, raději budu mezi společností než první celebritou světa, neboť pak jsem z jiného světa, oni by mě chránili. Ne, je to život ve velké společnosti, co mě přitahuje, po čem toužím nejvíce na světě. Ó, odpusť mi, můj Bože, za tak rozhodná slova. Prosím Tě jen, abys mě netrestal za mou opovážlivost (mé myšlenky se střídají takovou rychlostí!!). Ne! ne! Pane, jen Ty mi můžeš dát štěstí. Ó, dej mi ho. Dej mi ho. Zapřísahám Tě!!!!!!