Čtvrtek, 24. dubna

# Čtvrtek, 24. dubna Krásně, ale větrno. Vstala jsem o hodinu dříve než obvykle, v šest hodin jsem byla připravená. Od sedmi do půl osmé na terase. Slečna Collignon má bolest hlavy a já jsem volná. Ale podívejte, co se stalo – nejdřív musím říct, že jsme se asi před osmi měsíci pohádali s jednou ruskou rodinou Tolstých, protože naše opice pokousala jejich syna. Byly z toho scény, paní Tolstá k nám chová mimořádnou nenávist a šíří o nás ty nejstrašnější a nejčernější pomluvy, jaké si lidská mysl dokáže představit. Nemyslím, že by za to mohla ta opice, jsou tam nějaké skryté důvody, které neznáme. Od té doby jsme spolu ve velmi špatných vztazích, nebo spíš v žádných, kromě toho, že na nás dělají grimasy, vyplazují jazyk atd. V tomto případě mohu s jistotou říct, že máme pravdu a že jsme si nic nezasloužili. Byly z toho dokonce velmi nepříjemné scény. Je tedy zcela přirozené, že když jsme dnes při odjezdu v kočáře (máma, Dina, Markevitchová a já) viděly Tolstou vcházet k nám domů pod záminkou, že chce ukázat byt přátelům, byly jsme pobouřené a máma přikázala služebnictvu, aby ji nepustili dovnitř, asi takto: – Nepouštějte dovnitř paní Tolstou, ostatní mohou byt navštívit, ale lidé, kteří nás pomlouvají, kteří nám tolik ubližují, kteří o nás dokonce píší do novin, ti do mého domu vstoupit nemohou. Přesto Tolstá jde nahoru a tvrdohlavě se snaží vstoupit navzdory napomínání sluhy. Ale podaří se jí v tom zabránit. Máma mluvila velmi dobře, důstojně a významně. Dámy, které byly s ní, řekly, že je vyhodili. Nato máma řekla: – Mýlíte se, dámy, vy můžete přijít navštívit byt, ale tato žena vstoupit nemůže, je schopná všeho, může nám ukrást dopisy, papíry. Pak ještě slova vyměněná s Tolstou: žena, sama matka rodiny, která píše (psala nám anonymní dopisy a také mnoha lidem, ve kterých o nás říkala ty nejstrašnější věci) dopis dítěti urážející jeho matku, to není žena, ale děvka. To bylo řečeno jí i jemu bez svědků; neřekli nic, ale se svými zbabělými tvářemi odešli. Jsme všichni tak ohromeni její drzostí, že se to nedá popsat. [Na okraji: Máma pak šla ke staré Pattonové, která to přijala s rozhořčením a je zcela na naší straně. Pak k paní Savelieffové, která je velmi nemocná.]