Pátek, 18. dubna

Zobrazit originál

18.01

Drobný, jemný déšť, bezvýznamný, chvílemi vůbec žádný.

Zobrazit originál

18.03

Je to poprvé, co opravdu miluji!... Ach! To zjevení!... Napadla mě myšlenka, u plaščanice bylo mnoho květin, řekla jsem si, když jsem vzala sedmikrásku, tato květina je svatá, byla u našeho Spasitele, modlím se k Bohu skrze ni, ona mi řekne, viděla jsem ho tady, právě teď, zjevil se mi, zeptám se této květiny, zda se mé touhy splní.

Zobrazit originál

18.04

S tlukoucím srdcem jsem ji oškubávala: ano, ne, ano! Ach! Můj Bože, děkuji, vše mi předpovídá štěstí! Ach! Děkuji, děkuji, můj Bože! Jsi tak dobrý! Věřím této poslední předpovědi, věřím jí, je svatá.

Zobrazit originál

18.05

Musím opustit ráj a sestoupit na zem, šly jsme k paní Teplakoffové, odtud na hřbitov, pak domů. Před večeří jsem šla na chvíli na terasu, četla jsem.

Zobrazit originál

18.06

Ach! Ale můj Bože, jak bych chtěla znovu vidět to zjevení! Zjevil se mi takový, jaký je ve skutečnosti, už si nemůžu vzpomenout na jeho tvář... Říká se, že si nejméně pamatujeme tváře, které jsou nám nejdražší, je to pravda.

Zobrazit originál

18.07

Pocítila jsem, jak už dlouho ne, protože celou tu dobu jsem byla otupělá, jak moc ho zbožňuji, neříkám, že ho miluji, ale říkám, že ho zbožňuji, protože je to zbožňování.

Zobrazit originál

18.08

Gioia odjela, prý do Ruska, kvůli té záležitosti s dědictvím, které jí zanechal Simonoff.

Zobrazit originál

18.09

A přesto se jí mohu obávat, ne, ona není překážka, má ji proto, že on ještě vážně nemiloval a že ona je nezbytný kus nábytku v jeho postavení.

Zobrazit originál

18.10

Ach! Můj Bože, dejte mu pochopit, že ho miluji! Prosím Vás o to.

Zobrazit originál

18.11

Večer znovu v kostele. ^1^ Rubáš představující pohřební plátno Krista při obřadu Velkého pátku