Neděle 6. dubna

# Neděle 6. dubna Šedivé počasí, pak prach a vítr. Do kostela jsem nešla, oni někam odjeli a kočár mi dali až ve čtyři hodiny. Celou tu dobu jsem četla. Když přijeli, byla jsem bez sebe - vztekala jsem se jako šílená, nenacházela jsem dost silná slova pro svůj hněv. Na koncert (černé sametové šaty, černý kašmírový kabátek - nic moc). Dokonce jsem před odchodem plakala. Málo lidí. Ach! Sezóna končí, tři čtvrtiny společnosti odjely, je to smutné. Zdá se mi, že tahle zima jsou vlastně dvě zimy - jedna skončila, pak období špatného počasí a větru mi připadá jako léto, a současnost jako začátek další zimy. Dnes se mi těžko píše. Ach! Ve svém hněvu jsem proklínala, ale o pár minut později lituji, co jsem řekla. Je to pravda. Sama nemůžu uvěřit, že jsem byla tak rozzuřená. Večer ve Francouzském divadle dávají neobyčejnou hru, která má velký úspěch: „Syn noci". Hrají pan a paní Lafontainovi. Je to docela dobré, fantastické, trochu dětské. (Černé šaty, otevřený bílý límec, vyčesané vlasy jako včera, kopretina ve vlasech a jedna na mašli u krku - velmi pěkné.) Bylo tam hodně elegantní společnosti. Galveovi v jedné přední lóži a dcera Souvorova v druhé s Bravurovými dětmi. Opravdu, slečna de Galve se mi tak líbí! Nedokážu vyjádřit, jak moc se mi líbí - nikdy se mi žádná žena tak nelíbila. Je oblečená a učesaná tak jednoduše, tak elegantně, tak půvabně. Dnes večer jsem se bavila. Ach! Zapomínám - hraběnka d'Osmond de Fillé se synem přišla dnes odpoledne. Kdyby potkala Mouzay! Au, au! Mrzí mě, že mě dnes večer neviděl, byla jsem hezká. Ale byla bych ještě stokrát lepší, kdybych byla učesaná jako Galve. Na ní mi ani tak nejde o tvář, jako spíš o její hlavu - její účes je rozkošný! Dívat se na ni ze tří čtvrtin zezadu, tak že vidíte její účes, ucho a začátek tváře, je to rozkoš, obraz! Chtěla bych mít její dětinské a přitom zralé, půvabné způsoby.