Pondělí 31. března

# Pondělí 31. března Na promenádě (černé taftové šaty od Diny, růžový klobouk - pěkné). Jsem v sérii starých šatů. Dnes náš přijímací den - přišlo hodně lidí, ale nikdo ze společnosti. Zdá se mi, že s koupí vily se naše známosti změní. Alespoň v to doufám! Paní Canepová souhlasí s našimi podmínkami! Čekáme jen na potvrzení, které jí musí poslat manžel. Ach, jaké štěstí, můj Bože, kdybychom mohli mít tu vilu! Tak moc po ní toužím! Na promenádě dost lidí. Gioia v režné orientální látce s pruhy - velmi hezká. Pořád se na mě dívá. Ještě dnes při hodině mě hluk jeho kočáru úplně rozrušil, jak lituji, že jsem v tu chvíli nebyla u okna. Přišel Gagarin, mluvili jsme o koupelích a budeme se koupat ve stejnou hodinu. Večer maminka, teta, Dina a Markevič v Opeře Farot - balet "La Giocogliera" a "Il Ponte del Diavolo". Vévoda už musí být v Nice! Střelecké závody jsou příští čtvrtek. Chtěla bych, aby tam byl. Můj Bože, můj Bože! Jak toužím ho poznat! Nikdy v životě jsem po ničem netoužila s větší vášní. Ach - kdyby mě mohl milovat! Tady je plán, který mám v hlavě: Chtěla bych poznat Souvoroffa, Galveovy a jejich společnost. Být s nimi často. Zaprvé proto, že se mi slečna de Galve nesmírně líbí. A hlavně - když budu s nimi, budu s vévodou! To je ta velká věc. Kdybychom se s nimi mohli seznámit! Nebylo by to těžké, kdybych řekla mamince nebo tetě svůj plán. Mohly by se seznámit s vévodou třeba v Monaku. Ale kdybych neuspěla? Styděla bych se, že o tom někdo mluví. To, co chci, je vlastně trapné. Řekli by mi - hele hlupačka, co si to vymyslela? Ale když nic neřeknu, i když neuspěju, nebudu se stydět. Mám sice menší šanci, ale více důvěřuji Bohu. Všechno je v Jeho rukou. Pokud Pán Bůh bude chtít, udělá to bez pomoci kohokoli. Věřím Mu. [Na okraji: To je docela přirozené.]