Úterý 1. dubna

# Úterý 1. dubna Slunce, vítr, prach, celkem pěkně. Kůň od Canossose "Sornette po Light a Surprise, jede Pratt, patří majoru Fridolinovi". Dokončila jsem Hrb olejem. Zase ty předpotopní šaty! Moje sukně a kabátek z černého sametu, a přes to tunika a kazajka bez rukávů z černého kašmíru od Diny. Vypadá to velmi dobře. Myslím, že je to proto, že umím nosit šaty a mám elegantní držení. Tytéž šaty na jiné by vypadaly úplně jinak. Na promenádě (tytéž šaty, banditský klobouk, šedý závoj - velmi, velmi dobře!) nebylo příliš mnoho lidí. Hodně se na mě dívali. Chtěla bych vědět, proč se na mě dívají - jestli proto, že jsem k smíchu, nebo hezká? Draze bych zaplatila tomu, kdo by mi řekl pravdu! Mám chuť se někoho zeptat (nějakého mladého muže), jestli jsem hezká - takovým naivním tónem. [Napříč stránkou: Vypadala jsem jako malá stařenka.] Vždycky radši věřím v to dobré! Takže věřím, že je to spíš proto, že jsem hezká, než k smíchu. Možná se mýlím, ale pokud je to iluze, nechám si ji - aspoň mi lichotí. Co nadělám? V tomhle světě musíme brát věci z té lepší stránky a netrápět se zbytečnostmi. Život je tak krásný a tak krátký! Přemýšlím, co bude dělat můj bratr Paul, až vyroste. Jaké si vybere povolání? Nemůže přece strávit život jako spousta lidí - napřed se jen tak procházet a pak skončit ve světě hráčů a kokotek. Fuj! Ostatně na to ani nebude mít peníze. Budu mu psát každou neděli rozumné dopisy. Ne poučné - to by ho odradilo! Spíš kamarádské. Budu vědět, jak na to. S Boží pomocí na něj snad budu mít nějaký vliv. Musí se z něj stát pořádný muž!