Pondělí 10. března 1873

# Pondělí 10. března 1873 Velmi krásné počasí, ale bez slunce. Náš den pro návštěvy. Bylo dost hostů. Vběhla jsem jen na minutku zeptat se mámy na něco - jako hodná malá holčička. Byli tam Markoff, Nikiforoff, Abramovič. Jsem moc spokojená, jak jsem se chovala. Cestou nahoru jsem se zastavila u zrcadla na schodišti - byla jsem bílá, růžová (hezká). Na promenádě (šaty z vikuně). Dost lidí. Viděla jsem plakáty: "3., 5., 7. dubna velká mezinárodní soutěž ve střelbě na holuby". Představte si, jak jsem se zaradovala. Ach! Kdyby se zúčastnil! Ale ne, není tady a nepřijede. Vím, že je v Paříži s...... ní. Už věčnost jsem neviděla Boreela. Dřív jsem ho vídala denně, a teď se drží hesla: "Chceš-li být zbožňován, nech se žádat!" Bez něj se nudím, jsem smutná. Občas mám takový zamyšlený, toužebný výraz - dneska obzvlášť. Koupila jsem si pár botiček. Z kočáru jsem viděla Boreela, jak se prochází po promenádě. Byly jsme ve dvou - já a slečna Collignonová. Mimochodem, ta se drží hrozně, zase je protivná. Kéž by už odešla. Zastavily jsme pro papu, ale ten nechtěl jet. Právě když se kočár rozjížděl, uviděla jsem ho - díval se na mě. Škoda že mě viděl tak smutnou. Ještě k tomu jsem maličko zčervenala - to mě muselo udělat hezčí. Bude si myslet, že je to kvůli němu. Trochu to tak je, ale nesmí to vědět. Ach, už toho ví až moc! Byla jsem ráda, že ho vidím. Bez nich nejsem sama sebou. Když jsme zahýbaly, pořád šel pěšky. V ulici du Lavoir mluvil s tím stejným mužem a koukal přes mříž domu číslo 25. (Tady je zase tenhle sešit u konce, jak hodně píšu!)