Neděle 9. března 1873

# Neděle 9. března 1873 V kostele (modré šaty), máma byla u přijímání (fialové sametové šaty, kabátek z bílého krepového hedvábí). Pak nás paní Aničkovová z ničeho nic navrhla jít se vyfotografovat k Shierovi. Tak jsme se nechaly vyfotit - já a máma. Pak domů v půl druhé. V půl třetí jsme šly, já, Dina a slečna Collignonová, k paní Howardové, která nás včera pozvala, abychom strávily neděli s jejími dětmi. Procházely jsme se po jejich zahradě a pak v domě. Ty děti jsou tak milé a roztomilé, že je radost k nim chodit. Kolem páté jsme se chystaly odejít, když se vrátila paní Howardová. Řekla, že byla u mámy a vyprosila si svolení nechat si nás do večera. Tak jsme zůstaly. (Byl tam i Patton.) Po večeři jsme šly do velkého salonu, který byl potmě. Děvčata mě prosila, abych zpívala - dokonce si přede mnou klekla, všechny děti taky. Strašně jsme se nasmály. Zazpívala jsem "Santa Lucia", "Slunce vyšlo", "Jsem jen pastýřka" a několik koloratur. Byli tak u vytržení, že mě začali líbat - ano, strašně líbat, to je to správné slovo. Nezpívala jsem špatně. Dospělí poslouchali ve vedlejší místnosti. Nejdřív jsem to nevěděla, pak ano, ale zpívala jsem dál. Děti se na mě dívaly a mluvily se mnou s dojetím plným úžasu a úcty k mému hlasu; předpovídaly mi slavnou budoucnost, byly tak u vytržení, že mě Líza políbila na rameno a pak dokonce na ruku. Nemohu popsat nadšení, které jsem v nich vyvolala, chlapci je také napodobovali. Kdybych mohla vyvolat stejný účinek na publikum, šla bych na jeviště ještě dnes. Je to velký pocit být obdivována pro něco víc než jen šaty. Opravdu, z těch obdivných slov dětí jsem celá nadšená, co by to teprve bylo, kdybych byla obdivována ostatními! Opravdu jsem nečekala, že se jim budu tolik líbit. Líza žárlila na Helénu. Obě mě chtěly mít jen pro sebe. Strašně jsem se bavila, a to proto, že mě obdivovali. Co to znamená mít nějaký talent - člověk je obdivován, milován, respektován, ctěn, dívají se na nás dokonce s jakousi pověrčivou úctou. Ach! Jak mě to baví. Dostala jsem nespočet polibků. Zbožňují mě. Opravdu mohu jen opakovat, jak mě ty dívky milují! Líbaly mě bez konce. Divily se, jak mohu tak dobře zpívat, aniž bych se učila. Heléna, Líza a Jean hrály na klavír velmi dobře. Jsem stvořená pro triumfy a velké emoce - nejlepší, co můžu udělat, je stát se operní pěvkyní. Když mi Pán Bůh zachová hlas, posílí ho a rozvine, získám triumf, po kterém žízním. Budu slavná, známá, obdivovaná - a tak získám toho, koho miluji. Zůstanu-li taková, jaká jsem, nemám naději, že mě bude milovat. Neví, že existuji. Ne, vlastně ví, ale to mi nestačí. Až mě uvidí obklopenou slávou a triumfem! Muži jsou ctižádostiví! Opustí Gioiu kvůli mně, jsem si tím jistá... Bude-li Bůh chtít. A budu přijímána ve společnosti, protože nejsem nějaká celebrita z trafiky nebo špinavé ulice. Jsem šlechtična. Nemusím zpívat z nutnosti - moje prostředky mi to dovolují. Proto dosáhnu ještě větší slávy a snadněji se povznesu. Tak bude můj život dokonalý, sním o slávě, celebritě, být všude známá. Vystoupit na jeviště, vidět tisíce lidí, kteří s tlukoucím srdcem čekají, až zazpívám. Vědět, že jediný tón mého hlasu je všechny položí k mým nohám. Podívat se na ně pyšně: „Můžu všechno!" (Je to pravda, je to správné.) To je můj sen, můj život, mé štěstí, má touha. A pak, obklopená tím vším, vévoda z Hamiltonu přijde jako ostatní padnout mi k nohám - ale jemu se nedostane stejného přijetí jako ostatním. Drahý, drahý, tak tě miluji! Budeš oslněn mou nádherou a zamiluješ se do mě! Uvidíš, jakým triumfem budu obklopena! A je to pravda - jsi hoden jen takové ženy, jakou se stanu. Nejsem ošklivá, jsem dokonce hezká - ano, spíš hezká. Lidé mě... považují za velmi hezkou a líbím se. - Mám nádhernou postavu - jako socha. - Mám krásné vlasy. - Umím skvěle koketovat. - Vím, jak jednat s muži. - Umím výborně pózovat - teď to nemůžu předvést, ale později... - A nakonec - budu světovou celebritou! To všechno ho musí položit k mým nohám. Nesmí si vzít jinou - já budu ta jediná hodná jeho postavení, jeho bohatství, hodná jeho samého. Nevšímá si takových jako Pattiová^[1], protože patří všem a protože jsou považovány za panovnice. ¹: Pozn. překl.: Adelina Patti - nejslavnější operní pěvkyně 19. století. Ale já nejsem taková! Jsem počestná. Nedám polibek nikomu jinému než svému muži. Můžu se pochlubit něčím, čím se nepochlubí každá čtrnáctiletá - nikdy jsem nikoho nepolíbila a nikdo nepolíbil mě. Svému muži to budu moct říct s hrdostí - a bude to pravda. Představ si - mladá dívka na vrcholu slávy, jaké může žena dosáhnout. Milující ho pevnou láskou od [Přeškrtnuto: téměř] dětství. Čestná a čistá [Přeškrtnuto: a nevinná]. To ho ohromí! Bude mě chtít za každou cenu a ožení se se mnou z pýchy. Ale co to říkám? Proč se sama podceňuji? Proč si nepřipustím, že mě může milovat? Jsem snad nějaká ubožačka, kterou nelze milovat? Budu lepší než Gioia! Ano! S Boží pomocí! Bůh mi ukázal cestu, jak získat toho, koho miluji! Díky! Ó můj Bože! Díky!!! Jaké štěstí může být větší? Teď by si myslel, že mi prokazuje čest, kdyby si mě všímal. Ale jednou mu ukážu, že to já prokazuji čest jemu - vždyť mu dávám všechnu svou slávu. Jaké štěstí může být větší! Nejdřív - být milovanou dcerou, o kterou rodiče pečují a dávají jí všechno. Pak - být známá, obdivovaná a ctěná celým světem. Sklízet slávu a triumf při každém vystoupení! A nakonec - stát se vévodkyní z Hamiltonu a získat muže, kterého tak dlouho miluji. Být přijímána a obdivována všemi. Být bohatá vlastním úsilím i díky manželovi. Moci říct, že nejsem měšťanka rodem jako ostatní celebrity. Mít všechno, co chci. A pak - to nejdůležitější - mít muže, kterého miluji a který miluje a zbožňuje mě. Ó Bože! To je můj sen, mé vysněné štěstí! Kdybych se mohla stát jeho ženou i bez operní kariéry, byla bych spokojená. Ale myslím, že ho k sobě přitáhnu jedině tak. Kéž by se to štěstí mohlo splnit! Bože, ukázal jsi mi cestu! Pomoz mi! Vkládám do Tebe všechnu naději. Jen Ty mě můžeš učinit šťastnou! Snažně Tě prosím - učiň mě šťastnou! Ukázal jsi mi, že mým hlasem získám, po čem toužím. Proto se musím soustředit jen na svůj hlas. Musím o něj pečovat, šetřit ho, chránit. Přísahám Ti, Pane - už nebudu křičet jako dřív. Když jsme odcházely od paní Howardové, zahalili mě do hermelínového pláště. Slušel mi. Až budu vévodkyní z Hamiltonu, takový plášť mi bude patřit. [Přeškrtnuto: Všechno mi předpovídá, že budu vévodkyní]. Jsem moc domýšlivá jen proto, že jsem měla na sobě hermelín. Hned si představuji, že jsem královna. Díky, můj Bože! Že jsi mi ukázal cestu k tomu, koho miluji.