Čtvrtek 6. března 1873

# Čtvrtek 6. března 1873 Krásné slunce, ale prach a hrozný vítr. Na hudbu (černé hedvábné šaty, růžový klobouk) - dost lidí (v hotelu Méditerranée se konala odpolední společnost^[1]). ¹: Pozn. překl.: Méditerranée - prestižní hotel v Nice. Přišel si s námi popovídat hrabě Etienne. Prach a vítr byly ale tak hrozné, že jsme u hudby vydržet nemohly - radši jsme šly po městě vyřídit pochůzky. Zastavily jsme se doma pro můj starý modrý klobouk, který chtěla Sophie jako vzor. Mezitím jsem se převlékla (vikunové šaty, klobouk à la bandita^[2]). Ještě jsme zašly do města a pak domů. ²: Pozn. překl.: Klobouk ve stylu italských banditů - romantická móda 70. let 19. století. Boreel tam nebyl. Je zase v Monaku? Co je s ním? Dřív si tak krásně užíval, a teď - chudák! Jak je mi ho líto! Už k němu nic necítím, ale nudím se, když nemám nikoho, o koho bych se mohla zajímat, takže jeho nepřítomnost mě mrzí. Vážně, člověk nemůže žít bez někoho, kdo ho zaujme. Dobře vím, že Boreel se mi za manžela nehodí, ale stejně chci, aby mě miloval, a dokonce věřím, že kdyby uměl chytit příležitost za pačesy, mohla bych se do něj zamilovat... (Jak jsem hloupá a nudná. Určitě jsem neměla co psát...) Ach! Co to plácám! Ne, to přece nejde. Ale hrozně bych chtěla vědět, co ho tak změnilo ze dne na den. Včera vypadal jako vévoda: roztržitě, unaveně, lhostejně, povýšeně. Moc se mi to na něm líbilo. Možná dostal košem od té krásné Gunnisové, to by sedělo. Ta slečna Gunnisová je moc hezká, možná je do ní zamilovaný, požádal ji o ruku a dostala košem. Pak ho lituji ještě víc. Jestli je to tak, pak se nedivím, že se jezdí rozptýlit do Monaka. Chudáček můj milý! Ale když je to tak, tak je to pro mě hrozně urážlivé, strašně ponižující! Jsem z toho naštvaná. Ach! Jak bych chtěla vědět, co se doopravdy stalo! Teď už vůbec nemám důvod chodit na promenádu! Můj milovaný odjel! A jediné rozptýlení jezdí denně do Monaka - je to k zbláznění! Proč se nenechá představit? Hlupák. A co když ani nechce? Ne, to není možné! Prostě nenašel vhodnou příležitost. (To já jsem hloupá? Vždyť on je v Monaku.)