Středa 26. února 1873

Zobrazit originál

01.01

Ráno prší, ale pak déšť ustane: šedivý den, prší skoro pořád, strašný vítr.

Zobrazit originál

01.02

Na promenádě (černé šaty, šedá kazajka, banditský klobouk), v kočáře s Dinou, pak jsme jely vyzvednout maminku a tetu, s nimiž k paní Teplakoffové, má svůj den, pak domů. Pořád prší. Znovu jsem si položila otázku, koho miluji, a po uvažování a přemýšlení jsem zjistila, že miluji dvě osoby najednou:

Zobrazit originál

01.03

- vévodu z Hamiltonu - pana Alfreda Boreela.

Zobrazit originál

01.04

Miluji vévodu víc než Boreela, když jsou oba nepřítomni. Když jsou přítomni oba, není co říct, miluji vévodu víc než Boreela, jedním slovem miluji vévodu a nemiluji Boreela, ale když vidím jen jednoho, dávám přednost tomu, koho vidím, nebo spíš shledávám Boreela přijatelným, když ho vidím samotného, ne pro sňatek, protože si mohu vzít jen vévodu.

Zobrazit originál

01.05

Maminka a teta jely do Monte Carla. Jak je to zvláštní, teprve dnes si uvědomuji, co to znamená, že Boreel, aniž by byl na plese představen, přišel podat mamince ruku. Možná na mě celou dobu myslel (ach, jak jsem domýšlivá!) a spíš na to, jak jsem se v pondělí při jeho pohledu začervenala, že byl velmi šťastný, když viděl někoho... jedním slovem, nevím, jak se vyjádřit, rozumím si, to stačí. [Přeškrtnuto: Po návratu z Monaka.] Takže zůstávám při tom: Miluji vévodu z Hamiltonu doopravdy a Boreela pro zábavu.

Zobrazit originál

01.06

Ať je to jak chce, ráda bych, aby mě Boreel miloval, třeba jen proto, abych ho mohla ponížit.

Zobrazit originál

01.07

[Nerozumím tomu.]