Úterý 25. února 1873 (Masopustní úterý)

Zobrazit originál

01.01

Velmi krásné počasí. Jely jsme v kočáře se železnými maskami a velmi hezkými bílými orientálními plášti, s obrovským množstvím kytic. Objely jsme dokola pětkrát nebo šestkrát, následujíce nekonečnou řadu vozů. Dnes bylo ještě víc lidí. Házeli na nás spoustu malých i velkých kytic. Na tribuně na náměstí Prefektury byla skoro celá společnost, házeli na nás velké kytice. Všichni, které známe od vidění, se na nás usmívali a zasypávali nás květinami. Jakýsi mladík se čtyřspřežím a postiliony mi po svém sluhovi poslal kornout bonbonů a kytici.

Zobrazit originál

01.02

Pro radost jsem házela kytice a konfety jen do davu. Jízdní průvod kolem nás projel tryskem. Boreel byl stejný jako v neděli, házela jsem mu kytice, jednou rukou držel koně, druhou se snažil chytit mé kytice (v trysku). Díval se na mě. [Jeden řádek vyškrtnut] Po dvou kolech se průvod rozdělil, dobří odjeli, špatní zůstali. Nesmírně jsem se bavila. Házela jsem květiny na celou společnost, skoro se mnou mluvili.

Zobrazit originál

01.03

Pak domů kolem šesté. Zbývá jen jedna lítost, že je konec. Ach, ne, je tu větší, obrovská - že se vévoda z Hamiltonu neúčastnil. Gioia tam také nebyla.

Zobrazit originál

01.04

[Boreel uprostřed karnevalového veselí, cválající, se na mě díval, když jsem mu házela kytice, jeho pohled byl tak laskavý, tak laskavý, že ho opravdu nelze nemilovat.] [Přeškrtnuto: byl dokonce dojatý. Ach ne, to je má představivost.]

Zobrazit originál

01.05

S jakou horlivostí sbíral kytice, které jsem mu házela. Udělalo mi to velkou radost.

Zobrazit originál

01.06

Dnešní den byl velmi dobře využit. V kočáře jsme byly maminka, Sophie, Dina a já, část času baron Bach, pak Tarnakoff, ale ten ne dlouho.

Zobrazit originál

01.07

Objely jsme celé město. Přes všechny důvody, které jsem uváděla, že je velmi nevhodné vzít Dinu na „Krásnou Helenu", šla tam dnes večer.