Pondělí 24. února 1873

Zobrazit originál

01.01

Na promenádě (v černých šatech z hedvábí a sametu, růžový klobouk) dost lidí.

Zobrazit originál

01.02

Nudila jsem se. Vyřizovaly jsme několik pochůzek v kočáře s Pattonem. Abramovič k nám přišel. Dnes se nudím, protože jsem neviděla Boreela, takže jen na něm závisí celá má radost; jak je člověk ubohý, nemůže žít nezávisle. Vždycky na někom závisíme, například já závisím na Boreelovi a vévodovi z Hamiltonu, protože je miluji. Je zvláštní říkat, že miluji oba najednou, a přece je to tak, co naděláte. Už jsem řekla, že nemůžu být ani den bez toho, abych neviděla jednoho nebo druhého. Dokud jsem měla jen Boreela, bavilo mě na něj myslet, protože teď to nemůže být vážné (nemohu se vdát), a pak musím doufat, že budu mít vévodu. Ach, kdyby to bylo možné! Můj Bože, kdyby to bylo možné! Je bohatý, má titul, pochází z téměř královské rodiny, má rád zábavy, které mám ráda já, a já ho miluji. Je to dokonalost. Ale Gioia, ach, jak ji nenávidím!

Zobrazit originál

01.03

Boreel má úplně mou povahu, dokonce se mi podobá i tváří, má rád všechny slavnosti, recepce, toalety, promenády, rád se ukazuje. To jsem přesně já. Jsme pro sebe stvořeni. To je čistá pravda. Kdyby mě jen miloval!

Zobrazit originál

01.04

[Hloupá! Říkám tu nesmysly. Boreel má rád společnost a chodí do ní jako všichni ostatní, a kvůli tomu není třeba říkat, že se mi podobá.]

Zobrazit originál

01.05

Dnes jde maminka na ples v kruhu Masséna (červené šaty, bílá krajka s čerstvými bílými kaméliemi). Jestli se dnes neodváží nechat se představit a seznámit se s námi, poté co viděl, jak se červenám, když ho vidím, a poté co viděl, že jsem před ním v představách na kolenou, že když se na mě díval, cítila jsem ho jako všemocného, poté co konečně viděl, že ho miluji; nevím, co udělám, a budu zuřit tím víc, že jsem mu skoro řekla, že ho miluji; jestli jsem to neřekla, tak jsem mu to ukázala, nechtěně, ale ukázala. Je to ponižující, čestné slovo, je to ponižující!

Zobrazit originál

01.06

[To vyžaduje vysvětlení. Cítila jsem všechno, co říkám od značky - (Nikdy ho nebylo vidět. Viděla se jen červeň. Zbytek je šílené přehánění. Byla jsem nejspíš pod vlivem nějaké divadelní hry. Nic jsem mu neukázala a skoro nic neřekla. Je nepříjemné vidět, jak jsem se unášela k říkání podobných hloupostí. Když si někdo přečte toto vysvětlení, nebude tomu věřit, ale dávám čestné slovo, že když jsem psala ty nesmysly na straně 45, věděla jsem, že to jsou nesmysly. Psala jsem je s tím, že jednou to bude v nějaké učebnici rétoriky. Nic jsem tomu drahému muži neukázala, naštěstí, protože od dítěte je to nechutné. Proč jsem nebyla klidná. Lituji toho. Je to hloupé a nechutné ke čtení.]

Zobrazit originál

01.07

Ale kdo ví, dnes večer možná...

Zobrazit originál

01.08

Ráno mi maminka vyprávěla o plese. Boreel byl v banditském kostýmu. Když ji uviděl, přiběhl a podal jí ruku, pak sklopil oči jako by se lekl tohoto kroku; maminka mu podala svou. Řídil kotilion.

Zobrazit originál

01.09

[Správně a dobře, rukopis Mariiny matky?]

Zobrazit originál

01.10

Nejsem moc naštvaná, protože to, co udělal, je hodně, možná nenašel nikoho, kdo by ho představil. Markýz de Bellevue byl mamince představen.

Zobrazit originál

01.11

U nás se o Boreelovi hodně mluvilo. Ach! Ví, že ho miluji, jinak by k mamince nepřišel. Je to dobře, jsem s ním spokojená. Jestli mě miluje! To by byl krásný příběh! Kdyby neudělal to, co udělal, byla bych roztrhaná vztekem kvůli sebelásce.

Zobrazit originál

01.12

[Maminka byla velmi dobře obklopená.]