Sobota 12. dubna

# Sobota 12. dubna Hezky, ale větrno a málo slunce. S cestou do Ženevy nevím, jak to je. Na promenádě (zelená sukně, vikuňový kabátek, od teď nosím už jen šedý klobouk, ne zelený, dobré) málo lidí. Viděly jsme Whilesovy, Durandovy a několik pánů, mezi jinými Lewina, který nám předevčírem přišel na rozloučenou. Na koni, Dinin jezdecký úbor je připraven, ale ještě ji bolí noha. [Dva řádky přeškrtnuté] Audiffret je teď opravdu kohoutem vesnice, i když nikam nechodí a dělá zajímavého, napodobuje vévodu, ubohý ztracený chlapec! Je to škoda, je to hezký chlapec, bohatý, a už v rukou té ženy, je kohoutem vesnice, říkám, protože Boreel odjel, Lewin odjíždí. Tournon odjel už dávno a nakonec všichni. V jedenáct hodin jsem se koupala v moři, nikoho jsem neviděla, docela dobrá koupel, hodně jsem plavala všemi způsoby. Je škoda, že ten chlapec nikam nechodí, protože je ze všech zdejších nejlepší. Jaká škoda, že už je zasvěcen tomu životu tuláků, bez společnosti, kromě lehkých žen a hráčů atd., utrácení, všeho, sebezničení a nakonec bezgrošáctví. Je to škoda. Koneckonců nasazuje parohy ubohému vévodovi, tomu bezstarostnému rozmazlenému dítěti, ale možná vévoda s ní už všechno skončil! To by bylo krásné, modlím se každý večer k Pánu Bohu, aby to udělal. Zdá se mi, že už se tak stalo. [Napříč stránkou: To si myslím, hloupá.] Takže ona nemůže zůstat bez příjmů a hle, nové ubohé dítě, přivede ho skoro na mizinu a pak ho odhodí! Hrůza! Nechme toho, je to pobuřující! Večer ve Francouzském divadle (bílé mušelínové šaty, Dinina košilka, vyčesané vlasy, kopretiny, velmi dobré). „Lékař proti své vůli" od Molièra, „Dva plaší", „Chaloupka". Představení docela zábavné, málo lidí. Tropila jsem hlouposti a hodně se smála Casa Playovi.