Pátek 28. března

# Pátek 28. března Na promenádě (modré šaty) není příliš lidí, ale přesto dost. Pak s tetou u Manbyho, ale nic rozhodnutého. To mě pěkně štve! Hlavně - nebudu mít co na sebe na střelecké závody! A právě tam bych chtěla vypadat dobře, hezky, jednoduše, elegantně. Protože chci, aby si mě všiml. To jsou hlouposti. Pokud Bůh bude chtít, aby si mě všiml, stane se to v jakýchkoli šatech! Takže se musím jen modlit k Pánu Bohu! A modlím se k němu ze všech sil své duše. Protože miluji. Večer jsme nečekaně šli do francouzského divadla na Molièrova "Tartuffa". Je to krásné, to uznávám - ale taky únavné. Oživla jsem až při druhé hře, "Popelce" - ta byla velmi dobře hraná! (Měla jsem modré hedvábné šaty, ne moc pěkné.) Divadlo bylo plné, přišli jsme až na Popelku. Samá elegantní společnost. Vedle nás seděly Whiteovy. S Clarou jsme mluvily o koupelích, jízdě na koni a tak dále. Při odchodu jsme je potkaly znovu. Ta tmavovlasá je živější a sympatičtější - soudím podle toho, jak tiskne ruku. Má živé srdce, zatímco Clara... Celkově jsem ráda, že jsem šla. Vypadá to, že píšu odměřeně, protože vždycky končím na konci stránky - ale tak to není! Vždycky najdu něco, co říct. Například teď - kdybych byla na konci stránky, přestala bych. Ale mám místo, tak ho využiju. Všechny mé tužby směřují k Hamiltonovi. Nikdy toho nemohu říct dost - jak moc ho miluji! Jak moc toužím, aby miloval mě! Ach, kéž by se s námi seznámil na těch střeleckých závodech! Jak bych to chtěla, můj Bože!