Čtvrtek 27. března

# Čtvrtek 27. března Na promenádě (šedé a modré šaty jako včera), hodně lidí. Říkám to naposledy - Boreel se mi nejen nelíbí, je přímo ošklivý! Má unavenou tvář. Ne, ne, drahý, s vámi je konec! Nedoufejte už v nic! Vůbec v nic! Když jsem se vrátila domů, přišli k nám Howardovi, Hélène a Lise. Maminka trochu vyšla ven. Dnes jsem neobědvala - bylo to hnusné! Byla jsem strašně rozzlobená. [Přeškrtnuto: hodila] Vylila jsem talíř makaronů na zem (napůl ze žertu). Byla jsem naštvaná, ale trochu žertem. V "La Saison" jsem četla dlouhý článek o střeleckých závodech. A jedním z komisařů je vévoda z Hamiltonu! Jaké štěstí! Večer přivezli z Monaka stereoskop se všemi možnými fotografiemi - i ze střeleckých závodů právě v momentě, kdy jeden pán střílí! Poznala jsem několik tváří, mezi nimi Mercka. Nedokážu vyjádřit, jak moc zbožňuji to všechno - koně, dostihy, žokeje, střelbu na holuby! Všechno! Miluji vévodu pro to všechno a miluji to všechno kvůli němu. Ráda vidím cokoliv, co se ho týká. Protože řekne-li se dostihy, přijde Hamilton. Řekne-li se Hamilton, přijdou dostihy, střelecké závody a to všechno. Ale kdyby tam nebyl vévoda, střelecké závody by pro mě ztratily téměř všechno. Zatímco kdyby se od vévody odňalo to všechno, zůstal by pro mě stejný. Z toho lze usoudit, že miluji tyto zábavy jen proto, že jsou spojené s ním. Proto mi jsou tak drahé a zůstanou mi na něj vzpomínkou. Ach, můj Bože! Dej, abych byla na střelbě na holuby a aby se s námi vévoda z Hamiltonu seznámil! [Na okraji: Jak se mi slečna de Galve líbí. Mám ji moc ráda a chtěla bych ji poznat, také z důvodu, který jsem uvedla na straně 82.]