Úterý 25. března

# Úterý 25. března Slunce, ale prach a vítr. Vím, že bych o tom neměla mluvit, ale musím říct - když teď vidím Boreela, je pro mě jako kdokoli jiný. Absolutně nic víc. Neměla bych to zmiňovat, ale dělám to, abych utvrdila jeho opuštění. A píšu to proto, aby až budu později číst tento deník, nemyslela si, že jsem kvůli Boreelovi trpěla. Před Bohem mi je lhostejný. [Na okraji: Večer jsem zpívala před maminkou u klavíru. Přísahám Bohu, že už nebudu křičet, pokud mi bude chtít zachovat hlas.] Maminka vstala, je jí mnohem lépe. Na promenádě (vikunové oblečení, šedý závoj na klobouku), málo lidí, skoro nikdo. Dnes při obědě a pak při hodině - zdálo se mi, že slyším hluk jeho kočáru! Bohužel jsem se nemohla ujistit. Jak bych si přála, aby přijel! Aby opustil tu ženu! Kdyby byla jen jeho a kdyby ji opustil, mohlo by ji to udělat nešťastnou - ale vůbec to tak není. Nepřeji jí nic zlého. Už proto, že ji miluje!