Sobota 1. března 1873

# Sobota 1. března 1873 Krásné počasí. Máma byla včera v Monaku, viděla Boreela a mluvila s ním. Guškovič říkal, že se při večeři bál, aby se Boreel nepopral s Gagarinem kvůli Prusku - byl tak zlý, hrozný. Ráno se o tom u nás mluvilo. Na procházce ve tři odpoledne - po všech povinnostech (vikuní šaty) - plno lidí. Neviděla jsem ani jednoho ani druhého už dva dny. Je to smutné. Boreel je určitě na odpolední společnosti v Cercle Masséna - je sobota. Kolem šesté chtěla máma jít na tu akci. Vešly jsme spolu, prošly jsme sálem a byly jsme zasypány pozdravy. Náš vstup způsobil senzaci! Zůstaly jsme jen dvě minuty a všichni na nás zírali - protože jsme prostě vešly, rozhlédly se a odešly. Bylo tam dost lidí, obklopovali nás ze všech stran. Máma se zavěsila do Nagornoffa, já do slečny Antonské. Pak jsme zase vyšly. Boreela jsem neviděla - byl asi v některém z malých salonků, kam jsme nešly. Celkový dojem byl skvělý. Jsem nadšená! [Přeškrtnuto: Říkám to všem.] Náš přijímací den je pondělí - už jsem to oznámila spoustě lidí. Jak jsem ráda! Aspoň tak získáme známosti. Opravdu jsem spokojená. (Píšu znatelně lépe.) Ach! Jak jsem šťastná, mám skoro všechno, oč jsem prosila, ach! Můj Bože. Děkuji Ti! Pane, učiň, aby nám byl vévoda představen, snažně Tě prosím. Boreel také, protože i když zdraví mámu, to nestačí, chtěla bych, aby se seznámil i se mnou. Večer v opeře (černé hedvábné šaty s výstřihem vpředu a mušelínovým límečkem, velmi pěkné, vysoký účes se zlatým kruhem, žádné ozdoby, taky velmi pěkné) „Ruy Blas"^[1] a „Nelly". Jenže škoda, že tam nebyl nikdo ze společnosti, divadlo bylo sice dost plné, ale přitom prázdné^[2], nikdo, kdo by se na mě díval. Byla jsem výborně oblečená, jednoduše, jak se patří! ¹: Pozn. překl.: Ruy Blas - romantické drama Victora Huga z roku 1838. ²: Pozn. překl.: Marie má na mysli, že v divadle sice bylo hodně lidí, ale nikdo z vyšší společnosti - tedy pro ni bylo "prázdné".