Pondělí 17. února 1873

Je sympatický a zároveň tak krásný, což je vzácné, pokaždé když se blížil, věděla jsem to a připravila jsem se, nezačervenala jsem se.

[Měl širokou a naivní tvář, která nepostrádala krásu, jeho oči jsou dobré šedé oči. Jen jeho chůze je hrubá, právě ta chůze ho snižuje.]

[Chtěla jsem se chlubit, že ho považuji za krásného a že je zamilovaný. Tak jak je to napsáno, není jasné, v jakém smyslu mluvím.]

[Tady mluvím o Boreelovi jako o komkoliv. Vysvětluji to, protože to není dobře vyjádřeno.]

Jsem ráda, že mě dnes viděl, byla jsem opravdu hezká, možná jsem si jen myslela, že jsem hezká, a nebyla jsem, ale ne, byla jsem hezká.

Máma nemocná.

[Myslela jsem si tedy, že jsem dospělá! Byla jsem dítě a myslela jsem, že se mohu líbit! Jak hloupé.]